Spiritualita‎ > ‎

Portréty světců

Cisterciácká tradice nazývá cestu k Bohu, tj. cestu ke svatosti, uzdravením, narovnáním, návratem. Lékařem, pravou formou a cestou je Ježíš Kristus. Jako každá cesta má i tato svůj počátek a cíl. Neodehrává se mimo náš všední život, ale putujeme právě skrze něj.

A na počátku je setkání. Setkání s Tím, který je nejen dobrý, ale Dobro, který je Cíl–Život.

Sedm tváří svatosti

Vydejme se na cestu. Vede:
  • k pravdivému poznání, kdo jsem já, co je člověk
  • k vděčnosti, že je možné vždycky a odevšad začít znovu
  • k vnitřní svobodě, protože nevládne strach a výkony
  • k radosti
  • k vytrvalosti, protože má smysl překonávat překážky
  • k touze a schopnosti tvořit s fantazií lásky
  • k cíli

Začalo to setkáním.

  • svatý Bernard – nejvýznamnější cisterciácký opat, tvůrce cisterciácké spirituality, učitel Církve, moudrost, kterou zprostředkují jeho spisy, nezískal ve školní lavici, jeho teologie vyrůstá z osobní životní zkušenosti, 1. polovina 12. století se nazývá "bernardovskou epochou" pro jeho neutuchající činnost v Církvi i světské společnosti tehdejší Evropy, nikdy však nepřestal toužit po životě v mlčení a samotě svého kláštera, motiv veškeré své aktivity sám charakterizoval v jednom ze svých dopisů takto: "..to Paní Láska mě nutí, abych Vám napsal..."
  • svatá Gertruda – cisterciácká abatyše, učitelka života z liturgie, z Božího slova, nepředkládá systematické učení o cestě k dokonalosti, chce své čtenáře přitáhnout k Bohu tím, že v překypující radosti dává tryskat ze svého nitra tomu, co jí Boží láska dává zakoušet, vychází ze středu Církve, je zaměřena na intenzívní vztah k Ježíši Kristu, živena Slovem Božím a svatými svátostmi