Spiritualita

První mniši cisterciáci toužili po návratu k životu podle Řehole sv. Benedikta v její původní čistotě, bez přídavků a změn, které přinesla předcházející staletí. Hledali prostý život v naslouchání Božímu slovu, v bratrském společenství, v chudobě a poslušnosti, v následování Ježíše Krista.

10.-11. století v katolické církvi přineslo mnoho pokusů o nový začátek. Nový klášter sv. Roberta a jeho bratří v pustině Citeaux byl jedním z nich. V základech jeho úspěchu byla a je:

Modlitba – „koloběh“ Slova

„Jako déšť a sníh padá z nebe a nevrací se tam, ale svlažuje zemi a působí, že může rodit a rašit, ona pak obdařuje semenem rozsévače a chlebem toho, kdo jí, tak se stane i s mým slovem, které vyjde z mých úst: nevrátí se ke mně bez účinku, ale vše, co jsem chtěl, vykoná a zdaří se mu, k čemu jsem ho poslal.“ Iz. 55,10-11

Sestra v noviciátu předčítá
Chórová modlitba – Opus dei – bohoslužba je středem života Církve i kláštera. Před ní se nesmí ničemu dávat přednost, neboť je účastí na nebeské liturgii, kde se andělé a svatí bez ustání klaní Beránkovi a Tomu, který sedí na trůně. V ní nachází naše odevzdání nejvznešenější vyjádření a stálou potravu a klášterní společenství svou tvůrčí sílu. Jménem celé církve i jménem celého stvoření stojíme před Boží tváří, přednášíme mu chválu, dík a prosby. Prostřednictvím žalmů a čtení z Písma se můžeme spojit se všemi lidmi v každé životní situaci a tak být prostředníky Boží milosti.

Duchovní četba – Lectio divina – Zatímco v modlitbě oficia přednášíme chválu a dík Bohu za jeho spravedlivou vládu v díle stvoření a vykoupení, ve svatém čtení přijímáme v lásce jeho slovo. Toto čtení nám pomáhá stále lépe chápat a prožívat Kristovo tajemství. Pomalá, s modlitbou spojená četba Písma svatého a dalších duchovních knih, vede k rozjímání a ke kontemplaci. Naší učitelkou je Maria, která „všechno uchovávala ve svém srdci a rozvažovala o tom“.

Osobní rozjímavá modlitba – je srdcem všeho dění. Je odpovědí na setkání s Bohem i stálou otázkou po Bohu a hledáním jeho vůle. Je živena vším, co prožíváme a vše oživuje. Nedá se vměstnat jen do několika desítek minut rozjímání denně, přebývá v srdci člověka a všude jde s ním.

Práce

„Vždyť právě tehdy jsou skutečnými mnichy, když žijí z práce svých rukou jako naši Otcové a apoštolové.“ RB 48,8

Práce na skalce
Smysluplné střídání a vyvážená míra modlitby, čtení a práce, jsou podle Řehole sv. Benedikta pravou cestou k Bohu. Práce je podílem na Božím díle stvoření a vykoupení. Patří k podstatě a důstojnosti člověka a slouží k rozvinutí jeho osobnosti a schopností. Nadto je, jako namáhavá každodenní práce, také výborným prostředkem cisterciácké askeze, přispívá k upevnění společenství a k zajištění obživy a umožňuje klášteru, aby z výnosu rozdával chudým a potřebným. Aby práce podporovala naše hledání Boha, je třeba ji konat s úmyslem „aby byl ve všem oslavován Bůh“RB 57,9.

Život ve společenství

„Ovoce Ducha je láska, radost, pokoj, trpělivost, laskavost, dobrota, věrnost, tichost a sebeovládání. Protože Duch je naším životem, podle Ducha také jednejme.“ Gal. 5,22

Komunita – Učí sestru milovat tak, jak Kristus miloval. Život v komunitě je proto jednou ze základních povinností sestry. Je pro cisterciačku místem, kde může ve všedním životě prožívat následování Krista. Když věrně setrvává ve své komunitě, zůstává tak zcela konkrétně v lásce Kristově.

Klauzura – je prostor ticha a usebranosti, prostor odloučení od světa, kde se může lépe rozvíjet kontemplativní život. Cílem klauzury není izolace, nýbrž soustředění na „to jedno potřebné“, aby tak mnišky naplněné Bohem – Láskou, ho mohly zpřítomňovat ve světě.

Mlčení – podstatně souvisí s klauzurou. Bez mlčení by klauzura ztrácela smysl. Je vnitřním prostorem, kde se v Duchu a v pravdě setkáváme s Bohem i s lidmi. Celá Řehole je postavena na úvodní výzvě: „Naslouchej, synu, mistrovu učení, nakloň k němu ucho svého srdce, a k čemu tě laskavý otec nabádá, to rád přijmi a uveď ve skutek..“(Prolog RB)

Opásejme si tedy bedra vírou a konáním dobrých skutků
a pod vedením evangelia se vydejme po jeho stezkách,
abychom si tak zasloužili patřit na toho,
kdo nás povolal do svého království.

(Prolog Řehole sv. Benedikta)

Podřízené stránky (3): Portréty světců sv. Bernard sv. Gertruda