Cesta povolání

Bible vypráví opakovaně příběhy o povolání, např. povolání Abraháma, Mojžíše, Izaiáše, Jeremiáše ve Starém zákoně, a v Novém zákoně povolání Jana Křtitele, dvanácti apoštolů, apoštola Pavla. Zavolal je jménem. Jméno v Bibli označuje to nejdůležitější z člověka, jeho střed, je vyjádřením jeho osobnosti i poslání.

Bůh nás volá jménem, když nám dává naši existenci, dávno před naším narozením, před naší volbou životního stavu. Každý máme jméno a povolání. Je cestou, která je pro nás ta nejlepší, přiměřená našim silným i slabým stránkám. Je dobré ji přijmout.

A co svoboda? Můžeme se rozhodnout pro, nebo proti. Bůh viděl, že je to dobré, opakuje se po každém dni stvoření v knize Geneze. Věřím, že to smíme říct i tentokrát. Boží volba, která je pro můj život nabídkou, je pro mě dobrá cesta. Naše tvořivost jistě nepřijde zkrátka, i když přijmeme nabízený životní program.

Takto vypadá cesta povolání do našeho cisterciáckého kláštera:

Období před vstupem do kláštera slouží k prvnímu seznámení. Dívka, mladá žena, která se rozhodla navázat kontakt se sestrami, může podle svých možností, po dohodě s převorkou, dojíždět na návštěvy, jedno- nebo vícedenní. Během návštěvy je v kontaktu s určenou sestrou, která ji doprovází a přibližuje jí život v klášteře. Zatím dívka nemá přístup do klauzury. Může se účastnit modliteb a práce v prostorách mimo klauzuru.

Období postulátu (kandidatury) již probíhá v klauzuře, kam je postulantka uvedena. Sdílí život komunity a má další příležitost srovnávat svoji touhu a představu s realitou, kterou nyní zažívá "zevnitř". Tato etapa trvá zhruba rok.

Období noviciátu je nejdůležitější částí uvádění do řeholního (klášterního) života. Začíná slavnostním předáním hábitu a přijetím nového jména – obláčkou. Během této doby se novicka věnuje především hlubšímu poznávání spirituality řádu i svého vlastního povolání. Pod vedením novicmistrové studuje Písmo svaté, církevní a řádové dokumenty, a učí se žít ve společenství jako sestra. Cílem noviciátu je připravit se na složení časných slibů. Tato etapa trvá rok.

Až dosud se mohla nastávající sestra kdykoliv rozhodnout k okamžitému odchodu. Postupné poznávání povolání, jak je prožívají sestry kláštera, s sebou přináší i rostoucí jistotu, že "sem patřím" nebo naopak "nepatřím". Nyní je čas prvních závazků v podobě časných slibů na jeden až tři roky.

Období časných slibů – juniorát, znamená stále hlubší sžívání s komunitou a klášterem. Mají se stát novým domovem. Celkem toto období může trvat 3 až 9 let.

Tím končí doba určená k hledání, nacházení i k pochybování. Je čas se rozhodnout definitivně, složením slavných slibů. Těmi se vstupuje do období věrnosti, víry, naděje a lásky.

Navždy zůstat na tomto místě, v této komunitě, je závažné rozhodnutí, ke kterému sestra nejméně 5 let směřovala.

Slibem stability vyjádří své definitivní rozhodnutí zůstat.

Slibem klášterní změny života, obrácení mravů vyjádří své definitivní rozhodnutí vždy a ve všem podporovat svou komunitu, přijímat její jedinečnost, podílet se na jejích úkolech, sdílet dobré i zlé.

Slibem poslušnosti vyjádří své definitivní rozhodnutí vzdávat se soukromých zájmů ve prospěch komunity, ochotu jít i po jiných cestách než radí její vlastní rozum.

Proč?

Srdce má důvody, které rozum nezná. Hlas, který byl na počátku sotva slyšitelný, dnes zní jasně. Člověk, který se naučil naslouchat srdcem, porozumí. Důvod je vlastně jen jeden – ON.

Především, kdykoliv začínáš něco dobrého,

pros co nejusilovněji Pána, aby to on sám dokonal.

(Prolog Řehole sv. Benedikta)